Mobil a kamarád

Vždycky jsem si přála mít mobilní telefon s fotoaparátem. Jenomže jak už to, tak bývá, ne vždycky se tohle člověku splní. Toužila jsem po takovém mobilním telefonu, který měl můj nejlepší kamarád z dětství. Vyrůstali jsme spolu, protože naše rodiny bydleli ve vedlejším domě. A zahrada byla skoro až společná. Nikdy tam nebyl ani plot. A později jsem se dozvěděla, že jsme nebyli jenom obyčejný sousedé, ale že kamarádův otec byl bratranec mého táty, takže taková vzdálená rodina. A bylo to skvělé, protože s kamarádem jsme si velice často vyhráli, akorát jediný velký rozdíl byl v tom, že jeho rodina byla opravdu hodně bohatá, zatímco naše rodina vůbec.

Takže on měl mobilní telefon velice brzy a taky ho měl velmi kvalitní. To naše na to měla bohužel naopak peníze neměla. Moje máma s tátou sice každý měl svůj mobilní telefon, který ale nebyl nic moc. Byl za pár stovek z bazaru. A já jsem si na mobilní telefon musela počkat ještě další tři roky po tom, co můj kamarád už mobilní telefon dávno měl.

A sice jednu výhodu to ale zase mělo. Kamarád mě alespoň naučil pořádně zacházet s mobilním telefonem, takže jsem kamarádovi řekla, že díky němu umím zacházet s mobilním telefonem. Ani nevíte, jakou jsem potom měla radost, když moji rodiče mi potom na Vánoce o dva roky později pořídili konečně už mobilní telefon. Ani jsem nevěděla, jak jim mám poděkovat. Opravdu jsem z toho byla velmi nadšená, tak se mi hned s novým telefonem utíkala za kamarádem, abych se mu pochlubila. A víte, jak to celé dopadlo? On dostal na Vánoce taky mobil ní telefon, který byl o sto procent lepší, než jsem měla já. A oba dva jsme se tomu smáli, protože nám to přišlo velice vtipné. Je opravdu prima, pokud se všemu dokáže člověk smát, i když s emu třeba daná situace moc nelíbí. Ale všechno se dá řešit a čertit se kvůli mobilu? To je škoda.