Posíláme přání

Dnes si naklepete přání na klávesnici, dáte do mailu a přidáte kdy se má odeslat. Následuje příkaz opakovat a na dotyčného člověka zapomenete. Když mi přijde něco podobného, ježí se mi chlupy. Je to hnusně odpuzující, cítím se jen kolonkou někde u někoho. Už nejsem člověk, jsem položka.

Já si pamatuji mou maminku, jak každý rok řešila klasické pohlednice, které jí přicházely normální poštou. Jak na narozeniny, tak na Vánoce si sedla a koukala do sešitku, kde měla seznam. Pohledy četla a vždy si pečlivě zaškrtla od koho je. Nu a pak, když sama nakoupila dvacet až třicet pohlednic, psávala ručně i ona každému, kdo si na ni vzpomněl.

Pokud bychom počítali výhody internetové pošty proti klasické, je jasné, že to nemá ani cenu, že internet musí jednoznačně zvítězit. Jednak je to bleskovka a jednak skoro zadarmo.

Jenže přece jen papírové blahopřání je papírové blahopřání. Je v něm trochu té lidskosti a trochu vzpomínek. A když je to 3D přání, to je pak něco! Teprve s tím se ten, kdo jej dostal všude chlubí. Že jste o tom ještě neslyšeli? Jéééé, to je ostuda. Ihned to napravte.

Já vám jen řeknu, jak to přibližně vypadá, popsat přesně to neumím, nejsem žádný spisovatel. Takže pokud si vybavíte takové to dvoustránkové přání, které rozevřete jako knížečku o dvou listech, je to tomu hodně podobné. Skoro stejné. Jenže v tom obyčejném bývá obrázek a místo pro vlastní text. Ve 3D místo pro text zůstalo, ale když jej oslavenec dostane, ztuhne údivem. Při jeho rozevření se totiž zároveň vztyčí třeba nějaké zvíře či věc. To podle toho, co jste si zvolili za téma. Může to být například páv, nebo klec, nebo cokoli co je zrovna na výběr. Je to velmi hezké a velmi efektní. Navíc si jej může obdarovaný vzít s sebou mezi kamarády a známé a pěkně jim to ukázat a pochlubit se.

Tak co, dokáže tohle emailová pošta? A jak pošlete přání příště?